Ocean City a Horses Refuge - červen 2014
Kdyz jsme leteli do USA a z okenka letadla koukali na Atlanticky Ocean, tak jsme si rikali, ze ho preci musime videt i z blizka na vlastni oci...tak jsme se k nemu vydali...
Cestou do Ocean City jsme navstivili Chinoceague National Wildlife Refuge ve Virginii. Slovo refuge znamena utociste a v USA je techto narodnich parku docela hodne. Toto konkretni utociste chrani divoke kone zvane Chincoteague a je jednim z nejnavstevovanejsich parku v USA. Kone Chincoteague jsou vlastne ponici a o jejich pocatcich na tomto ostrohu, kde z jedne strany jsou mokrady a z druhe ocean, se vypraveji legendy. Jedna z nich pravi, ze jsou to puvodem spanelsti kone, kteri doplavali na breh kolem roku 1700, kdyz u pobrezi ztroskotala spanelska galeona. Podle zoologu je nejpravdepodobnejsi verze, ze jsou to potomci pvodnich kolonialnich koni, kteri jsem byli privazeni asi v 17 stoleti. Kazdopadne se tu maji ponici dobre. Od silnice, ktera vede parkem (spravny American samozrejme parkem projizdi, nikoliv prochazi) jsou oddeleni ploty, aby nedoslo ke zraneni, ale jinak jsou volni. Krasny pohled. A vubec nekrasnejsi bylo cerstve narozene cerne hribatko, ktere se ale v parku dlouho neohreje, protoze je to chlapecek. Holcicku by si nechali a kluka proste prodaji do jine rezervace.
V parku stoji take jeden z nejstarsich majaku (Assateague Lighthouse), jeho stavba zapocala kolem roku 1860. Na jeho vrcholu je turisticka vyhlidka, ale v dobe naseho prijezdu byla jiz zavrena. Zvlastni je, ze majak nestoji primo u more, ale mozna jeho stavbu posunuli na pevnou pudu, protoze nezkultivovana puda blize aceanu je opravdu hodne podmacena…
Tento park je opravdu docela rozsahy a docela dobrym orientacnim bodem jsou sami navstevnici, kde se zacali shlukovat, tak neco bylo J U jedne skupinky navstevniku vybavene objektivy neuveritelnych rozmeru jsme se take zastavili a hned jsme zjistili, co si to foti. Kousek od nas na uschlem strome sedelo jejich narodni zvire a ochotne pozovalo fotografum – Orel belohlavy (Bald Eagle). Jenom jsem litovala, ze nemame lepsi fotak, abychom si ho mohli lepe vyfotit, ale pri pohledu prostym okem byl videt krasne, je to majestatni zvire vzbuzujici uctu.
Spise hruzu nez uctu, i kdyz tu taky, ve mne vzbudil jiny zivocich. Na jedne plazi bylo snad dvacet vyplavenych tel kraba podkovoveho ( Horseshoe Crab). Jako potkat toto zvire plavat v mori, tak se stoprocentne utopim. Tento krab je ziva zkamenelina. V Americe zije na bahnitich a pisecnich pobrezich od Kanady po Mexico a protoze ma sest nohou, neni to vlastne krab, ale je spise pribuznym skorpionum nebo pavoukum, coz by nikdo nerekl. Jsou to blizci pribuzni trilobitu a opravdu tak vypadaji. Zajimave je, ze se jejich krev pouziva ve farmaceutickem prumyslu napriklad do vakcin, kde chrani pred bakterialni kontaminaci. Kazdopadne je to obrovske zvire cca 30-40centimetru plus ocasek, ktere vypada jako navstevnik z vesmiru. Dorustaji ale daleko vetsich rozmeru, coz si ani nechci predstavovat.
Druhy den jsme stravili v Ocen City, coz je takove klasicke primorske letovisko s nekonecnou pisecnou plazi a se vsim, co k tomu patri. Pobrezi je lemovane hotely, restauracnimi zarizenimi a malymi kramky. Na jednom konci plaze meli dokonce zabavni park s atrakcemi jako na nasi Matejske pouti. Voda v oceanu je oproti morske chladnejsi, takze at je plaz plna, ve vode je mista dosti. Navic koupani v oceanu je vlastne o tom stat na miste a snazit se prekonavat vlny, kdyz uz si clovek mysli, ze vi jak na to, prijde jedna mega vlna a doslova to cloveka splachne. Docela hodne lidi tam melo prkna. Cekali v rade poskakujic mezi vlnami a kdyz se rysovala nejaka velka, okamzite na to zareagovali a svezli se na ni. Bylo to fajn. My jsme stravili na plazi Den Otcu, ktery se v Americe docela slavi a co jineho si tatinkove mohli nadelit ke svemu svatku - nez leteckou prehlidku primo nad plazi a nebyli by to Americani, aby se poradne nepredvedli. Nad morem proletela letadla z druhe svetove valky, seskovali parasutisti s vlajkami USA, ale o nejvetsi show se postaraly stihacky. Litaly v ruznych formacich nebezpecne blizko u sebe, mijely se doslova o vlasek a na obloze pomoci vypousteni dymu tvorily ruzne obrazky a citelne napisy. Nechybely prelety, kdy letely tak, ze jedna byla vzhuru nohama a defacto se dotykaly kabinami. Nekolikrat proletely i hodne, hodne nizko nad plazi. Proletela stihacka tak nizko, ze clovek videl vsechny detaily letadla, potom chvili nic a potom dorazil ohlusujici zvuk – hluk. Ukazala se tam i stihacka s kolmym startem (Harier). Jen tak si zastavila kousek nad plazi, prohlizela si navstevniky. Jako videt stojici stihacku ve vzduchu kousek od sebe a defacto navazat ocni kontakt s pilotem mozna jen chvili pred tim, nez k vam vysle nejakou tu raketku - to musi byt naprosto strasny pohled. Docela slusne rozvirila vodu a asi po 2 minutach nehybneho stani ve vzduchu v mziku zmizela nekam k horizontu. Neuveritelne.
Náhledy fotografií ze složky Ocean City a Horses Refuge - červen 2014